Pane Bakalo, parlamentu roubík nenasadíte |
Příběh o hájení zájmů nájemců desítek tisíc bytů, jež na severu Moravy vlastní společnost RPG Industries SE, se nám přetavil v hollywoodský thriller o pronásledování poctivého podnikatele hamižnými a totalitními manýry nasáklými politiky.
Byznysmen Bakala si najal zahraničního právníka Amsterdama, aby hájil jeho vlastnická práva údajně ohrožovaná v České republice. Prý jsem původcem jeho potíží a mohu za to, kam se celý případ vyvinul.
Jenže tak to není. Byl to vždy pan Bakala a představitelé společnosti RPG byty, kteří nikdy neměli zájem se sejít s nájemníky ani cokoli vyjasnit. Možná proto, že nechtěli odpovídat na otázky, které by při takových jednáních musely být položeny.
Má-li se mluvit o vlastnických právech, mělo by se nejdříve říci, kdo je vlastníkem společnosti RPG Industries SE, nebo společnosti RPG byty. Tím, že společnost pana Bakaly velmi brzy porušila už první podmínku privatizační smlouvy a změnila vlastníka celého obrovského portfolia téměř 45 000 bytů, otevřela prostor netransparentnosti a nejistotě. Jedná se o společnosti s netransparentní vlastnickou strukturou, které mají sídlo někde na Kypru či v Nizozemí, takže u nás ani neodvádějí daně.
Pryč jsou ty časy, kdy pan Bakala v roce 2004 a 2005 vystupoval jako někdo, kdo chce začít znovu podnikat a žít v Moravskoslezském kraji. Tehdy tvrdil, že se chce vrátit do rodného kraje kvůli dolům a žít tady s lidmi a ujišťoval, že byty ho jako byznys NEZAJÍMAJÍ??? a že po třech letech navrhne způsob, jak je převést nájemníkům. Kdeže loňské sliby jsou. Dnes se pan Bakal stěhuje na břehy Ženevského jezera a s lidmi, neřkuli s nájemníky bytů OKD v Moravskoslezském kraji se už zřejmě nikdy nehodlá setkat.
Vystoupení právníka Amsterdama působí jako snaha toliko mlžit a odvádět pozornost od podstaty celého problému. Když chce pan Amsterdam mluvit o právech vlastníka, tak by měl vědět, že vlastník má také povinnost plnit smluvní závazky, které při uzavření Smlouvy o koupi akcií OKD v roce 2004 dobrovolně přijal. Smlouvy musí být dodržovány všude v civilizovaném světě. Pokud chtěl pan Bakala či jeho společníci s byty podnikat, měli je koupit za tržní ceny. Nabyvatel akcií tehdy dobrovolně přijat závazky, ze kterých jasně plynulo, že se byty nemají stát běžným zbožím na trhu. Není možné, aby někdo dobrovolně tyto závazky přijal a dostal se tak k bytům za velmi výhodnou cenu a pak po čase prohlásil (jak se stalo v červnu minulého roku), že odstupuje od zásadní podmínky privatizační smlouvy, kterou je závazek v případě prodeje přednostně nabídnout byty nájemníkům za cenově zvýhodněných podmínek. Tak takhle by asi chtěl podnikat každý. Dostat se k něčemu levně a pak to mnohonásobně dráže prodat. Státu i nájemníkům tak hrozí újma v řádu desítek miliard korun.
Pan Bakala se nyní zlobí, že se celou kauzou zabývala Poslanecké sněmovna a pan Amsterdam tvrdí, že jí to nepřísluší a dává proto stížnost k Ústavnímu soudu. Zřejmě by nám měl Ústavní soud zakázat, abychom o něčem podobném kdy v budoucnu ještě jednali. To je docela kuriózní představa. Máme tady záležitost, která ohrožuje a vyvolává nejistotu u více než 100 000 lidí, kteří obývají byty o rozloze většího města. Tito lidé navštěvují poslanecké kanceláře a stěžují si na to, že nejsou dostatečně hájena jejich práva, protože žijí v bytech, které jsou v hrozném stavu, do kterých se neinvestuje a ještě mají strach, že o ně zítra přijdou. To vše v podmínkách regionu, na který dolehla vážná ekonomická krize, kde roste nezaměstnanost a sociální nejistota. Podle pana Bakaly to ale není téma pro parlament.
Ano, nemuselo by být, pokud by vláda dělala to, co má a důsledně kontrolovala a trvala na dodržování privatizačních smluv. Vláda k tomu byla vyzývána několikrát a opakovaně v průběhu řady interpelací. Při projednávání ve sněmovně se ukázalo, že vláda své nicnedělání zdůvodňuje právní argumentací, kterou ji poskytli právníci Allen & Overy, u kterých se zjistilo, že zároveň pracují pro pana Bakalu. Vůbec to vypadalo, že Topolánkova a Kalouskova vláda pomáhající vždy hlavně těm nejbohatším, neměla zvláštní chuť panu Bakalovi nějak komplikovat život. Pasivita vlády a alarmující fakta vedla k tomu, že byla přijata usnesení, ve kterých byla vláda vyzvána, že musí jasně hájit zájem státu a nedopustit porušování platných smluv.
Možná mají pánové Bakala a Amsterdam z jakýchsi banánových republik takovou zkušenost, že stačí ukázat svaly a všichni jim jdou na ruku. Jenže Česká republika je právním státem, v němž platí zákony i smlouvy. A my, demokratičtí politici máme povinnost dbát zájmů a potřeb našich voličů, českých občanů. Nic víc ale také nic míň.