I v krizi musíme udržet důstojnost života |
Podepsali jsme Lisabonskou smlouvu. To však rozhodně neznamená, že jsme u konce našeho snažení. Naopak. Evropské think tanky, tedy zásobárny myšlenek fungují, ale my dnes potřebujeme action tanky, potřebujeme jednat.
Osm let jsme se snažili o institucionální reformu. Teď jsme ji podpisem Lisabonské smlouvy dokončili, ale najednou máme před sebou úkol ještě významnější. Máme k dispozici nástroje, které budou fungovat, které přinesou skutečnou změnu, a teď je čas začít jednat.
- Ihned je potřeba soustředit se na tyto čtyři cíle:
- Udržitelný ekonomický růst
- Zásadní reforma finančních trhů
- Boj za čistou energii a proti klimatickým změnám
Podpora silného, efektivního a spravedlivého sociálního státu
V rezoluci setkáni PES je v této souvislosti použité slovo měli bychom, ale já jsem přesvědčen, že je nutné ho nahradit slovem musíme. Všechny naše cíle se musí rychle realizovat, protože krize je tady a za ní konkrétní utrpení lidí. Zdá se vám toto tvrzení přehnané? Nikoliv. Miliony lidí jsou dnes velmi citelně postiženi důsledky hospodářské krize, která ničí a maří lidské osudy, krize není nic abstraktního. Je to vpravdě jakési monstrum, které bere lidem naděje a zkracuje jim život. Ani hrozbu nevratných klimatických změn nesmíme podceňovat. Není to žádný teoretický výmysl. Již dnes negativními důsledky trpí miliony lidí. Není možné, aby krize nadále prohlubovala sociální rozdíly a zvyšovala nestabilitu, nárůst extremismu a polarizaci společnosti.
Česká republika má s Evropou má mnoho společného. Jedna věc je ale zásadní. Tady i tam usilujeme o srovnatelnou sociální zkušenost lidí. Proto je nepřijatelné se „jenom“ snažit a „jenom“ chtít. Musíme konat. Naplnění našich cílů je věcí naplnění politické vůle. Lidé to od nás čekají. Chtějí konkrétní kroky.
Řeknu vám takový příklad z České republiky. V Poslanecké sněmovně se právě projednává rozpočet, ve kterém my navrhujeme vnitřní úpravy, které mají jediný smysl – i uprostřed krize udržet základní důstojnost lidí. Chceme bránit dalšímu snižování reálných mezd učitelů, policistů, státních zaměstnanců, chceme udržet podporu sociálně potřebným, snažíme se pomoci zemědělcům, kteří jsou v problémech. Pravice na nás hřímá, že je to populismus. O jakém populismu se to ale mluví? Potkal jsem mladého učitele, který má čistý měsíční příjem 15000 Kč, který má rodinu se dvěmi dětmi. Snížení reálné mzdy o 2000 Kč v příštím roce ho přinutí hledat si jiné nebo další zaměstnání. Máme v zemi zhruba 140 000 učitelů. Pokud dojde ke snížení jejich mezd, řada jich odejde. Sníží se celková úroveň vzdělávání a změny budou nevratné. Kdekdo má plnou pusu řečí o kvalitě vzdělávání a péči o lidské zdroje. Ale jestli dopustíme podobný pokles, tak bude mít krize podobný účinek na vzdělání jako kyselý déšť na lesní porosty v horách. Ke škodám dojde v krátkém čase, ale nový les tu nebude celá desetiletí. Pokud tomu nezabráníme, tak tu jako sociální demokraté nejsme k ničemu.
Lubomír Zaorálek
místopredseda CSSD
10.12.2009
ZPĚT